Kamčatka - vzhůru za dobrodružstvím!

Kamčatka - vzhůru za dobrodružstvím!

Přírodní skvost dálného ruského východu zažívá turistický boom! Na Kamčatku se vypravují lovci, rybáři, turisté a dobrodruzi z celého světa a vracejí se nadšení. Poloostrov ledu a ohně, jak je často nazýván, odkrývá svou drsnou a přitom panensky krásnou tvář.

Kamčatka se rozprostírá na 472 300 čtverečních kilometrech, v podélné ose měří téměř 1700 kilometrů, v nejširším místě má 470 km. Pokud byste jí chtěli obejít podél hranic, museli byste urazit dlouhých 6900 kilometrů. Nejjižnější cíp poloostrova leží téměř na stejné rovnoběžce jako Praha, zatímco nejsevernější část dosahuje až k severnímu polárnímu kruhu. Na východě Kamčatku omývají vody Tichého oceánu, na severu šplouchá Beringovo moře. Územím Kamčatky probíhají dvě významné hranice, ta první odděluje Ruskou federace od Spojených států amerických, a ta druhá je datumovou hranicí zeměkoule. Když ji překročíte, omládnete o jeden celý den! Od ní na západ je vždy o den míň. Poloostrovem se táhnou dva hřebeny Kamčatských hor, které odděluje 758 kilometrů dlouhá řeka Kamčatka. To všechno činí z tohoto místa naprosto unikátní svět, který stojí zato vidět! Lidé sem jezdí především kvůli nedotčené přírodě, dosud nepříliš poznamenané přítomností člověka, ale také kvůli 160 vulkánům, z nichž je 29 činných, kvůli léčivým termálním pramenům a gejzírům. Termální oblasti jsou často přirovnávány k Islandu, kraji kolem vesnice Esso se zase právem říká „Kamčatské Švýcarsko“. Bohatě zazvěřená oblast a řeky plné ryb, možnost potkat tváří v tvář medvěda nebo pozorovat tah lososů přitahují návštěvníky z celého světa.

Autor: Sputnik Mania

Kamčatka představuje svéraznou krajinu. Střednímu hřebenu zdejších hor vévodí činná Ičinská sopka, která leží stranou od ostatních vulkánů a pyšní se rekordní plochou základy o rozloze 560 čtverečních kilometrů. Ve východním hřebenu hor napočítáte celkem 28 činných a mnoho desítek vyhaslých vulkánů včetně nejvyššího vrcholu poloostrova Ključevské (4750 m). Objem kónusu této nejvyšší stále činné sopky celé Eurasie činí 290 km3. Z půkilometrového kráteru na vrcholu, většinou zahaleného oblaky, neustále stoupá dým. Přibližně každých 25 let se vulkán ohlašuje silnějšími výbuchy. Typické jsou i bočné výlevy z tzv. parazitických kráterů po obvodu, kterých je jich více než 80. Okolí Ključevské připomíná měsíční krajinu, proto se tady také prováděly zkoušky vesmírné techniky.

Dalším neodmyslitelným znakem Kamčatky je tajga. Lesy zabírají zhruba třetinu poloostrova. Na rozdíl od sibiřské tajgy tady převažují listnaté stromy, hlavně různé břízy, vrby, topoly nebo olše. Z jehličnanů roste na středním toku Kamčatky i unikátní jedle, která se vyskytuje pouze na omezené ploše 16 hektarů v Kronocké rezervaci poblíž Županova. Pro horní pásmo lesů až do výšky tisíce metrů jsou charakteristické porosty nádherných barevných rododendronů. Z rostlin tady běžně narazíte například na oměje, nápadné lilie i vznešené orchideje střevičníky. Na alpinských lukách vykvétá celá řada nápadných rostlin jako karmínová prvosenka, přízemní růžový ostružník, medvědice nebo krásné lomikameny.

Živočichům na Kamčatce jednoznačně dominuje komár. Z pětatřiceti druhů savců, kteří zde žijí, pak zasluhuje pozornost především kamčatský medvěd, který je po svém příbuzném grizzlym druhou nejmohutnější rasou na světě. Dorůstá více než dvoumetrové výšky. Na Kamčatce jich žije přibližně osm tisíc. Bežný a obávaný je tu také podstatně menší rosomák. Jinak zde žijí vlci, sobi, soboli, polární lišky, zajíci běláci, hranostajové, nápadně krotcí jsou zdejší svišťové.

Pokud nejse až takoví dobrodruhové, abyste brázdili divokou Kamčatku křížem krážem, vydejte se do nejznámější rezervace poloostrova. Kronocká rezervace chrání na ploše 10 000 km2 flóru a faunu tajgy i 25 činných i vyhaslých sopek. Zahrnuje také údolí gejzírů, kalderu Uzon a porost jedle Abies gracilis. Můžeme zde napočítat 800 druhů rostlin, 1500 druhů hmyzu, 200 druhů ptáků a řeky plné lososů.

Autor: Robert Nunn

Za zmínku rozhodně stojí také obyvatelé Kamčatky, jejichž řady ale v posledních letech značně prořídly. Na ploše rovnající se šestinásobku rozlohy naší republiky žije počet lidí odpovídající třetině obyvatel Prahy. Z toho navíc většina obývá dvě největší kamčatská města, Petropavlovsk-Kamčatskij a Jelizovo. Zbytek představující zhruba 70 000 obyvatel je roztroušený po derevních po celé Kamčatce. Na poloostrově jsou pouze čtyři velká města, kromě dvou zmíněných ještě Ključi a Atlasovo. Dnešní obyvatelstvo je je převážně evropského typu. Většina lidí pochází z jiných částí Ruska. Zatímco v 90. letech žilo na Kamčatce ještě půl miliónu původních obyvatel, po roce 2000 už jich bylo jen třicet tisíc. I přes toto smutné číslo se tu můžete stále potkat například s Korjaky, Itelmeny, Eveny (národ pocházející z okolí Magadanu - neplést s Evenky), Aleuty nebo Čukči.

Výpravy na Kamčatku zprostředkovává většina zážitkových cestovních kanceláří, můžete si dokonce naplánovat i dobrodružnou cestu plně ve své režii. Možné jsou turistické zájezdy za přírodními krásami Kamčatky nebo za jejím původním obyvatelstvem, stejně tak se sem ale můžete vydat na skutečný lov medvěda nebo losa, na rybolov nebo služební cestu. Časový posun oproti České republice je plus 11 hodin.

Článek byl zobrazen 5 842 krát.