Transsibiřská magistrála – cesta časem

Transsibiřská magistrála – cesta časem

Transsibiřská magistrála je označení, při kterém se vám jistě vybaví rozlehlé travnaté stepi a nekonečné pláně severu, lesy nebo vesničky střídající se s rezavějícími pozůstatky sovětského průmyslu. To vše můžete pozorovat během cesty po nejdelší železniční trati na světě.

V roce 1891 se Rusko rozhodlo, že propojí nejodlehlejší končiny svého impéria výstavbou železniční trati. Jakmile byl položen základní kámen, začalo se s jejím budováním.  Železnice vznikala souběžně na několika úsecích a zaměstnávala obrovský počet lidí. Pracovali zde vojáci i dělníci z Číny, na náročnější části tratě byli nasazeni trestanci.

Trasa byla téměř dokončena, chyběl pouze krátký úsek kolem Bajkalského jezera, kde musely být vlaky přepravovány loďmi. Největší problém totiž představovaly útesy lemující Bajkalské jezero, do skály se tak musely vytesat kilometry tunelů a vystavěno bylo i mnoho mostů. Teprve po 26 letech, v roce 1916, byla hlavní dopravní tepna Ruska konečně hotova. Dnes protíná Asii v délce 9 288 km a spojuje Vladivostok s Moskvou. Pokud byste se chtěli dopravit z jednoho konce na druhý, počítejte s tím, že vám cesta zabere sedm dní.

Foto: Moskva

Transsibiřská magistrála však ve skutečnosti zahrnuje hned tři významné železniční tratě: Transsibiřskou, Transmongolskou a Transmandžuskou. Transmongolská je z turistického hlediska patrně nejzajímavější, vede napříč Čínou, kolem Velké čínské zdi, Datongu s Yungangskými jeskyněmi, skrz Mongolsko a jeho rozlehlé travnaté stepi až do Ruska. Pro cestování v tomto vlaku budete potřebovat hned troje víza. Na Transmandžuské magistrále jezdí vlak Vostok, který začíná svou cestu v Pekingu, putuje přes Shanhaiguan, Harbin, Mandžuskou nížinu, do Ruska a zpět.

Podél trati vyrostla nová města jako houby po dešti. Některá neměla dlouhou životnost a brzy zanikla, ale mnohá se rozvinula ve velkoměsta, jako třeba Novosibirsk. Dnes podél trati leží 89 měst, z nichž jmenujme například Jekatěrinburg, Krasnojarsk, Perm, Nižnij Novgorod, Omsk nebo Irkutsk. Trať zdolala dokonce i pohoří Ural, čímž překročila hranice mezi Asií a Evropou. Až v roce 2002 byly na trase úplně nahrazeny parní lokomotivy. Elektrifikace byla sice zahájena již v roce 1939, ale trvalo dlouhých 63 let, než byla dokončena poslední etapa.

V dnešní době představuje tato týdenní cesta úchvatný zážitek, zvláště pak pro turisty z Evropy, kteří chtějí zažít to pravé Rusko a seznámit se se zajímavými lidmi.  Dobrodružství někdy však začíná již nákupem jízdenek. Nejméně dva dny před odjezdem se vydejte na nádraží a u pokladny si kupte jízdenku. Většinou se u pokladen tvoří nekonečné fronty, proto si dejte pozor, abyste si stoupli do správné fronty. Některé pokladny totiž prodávají pouze lístky na vlaky s odjezdem ještě v ten daný den. Vy však potřebujete rychlíkovou pokladnu. Nejlepší by bylo, kdyby vám na nádraží s nákupem pomohl někdo, kdo se zde alespoň trochu orientuje, protože pokladny bývají navíc ještě všelijak rozdělené podle destinací, dnů apod.

Prodej lístků je sám o sobě poměrně náročnou administrativní procedurou. Jakožto zahraniční turista při nákupu jízdenky musíte předložit cestovní pas, místní obyvatelé pak předkládají občanský průkaz. Cestování vlakem totiž není v Rusku anonymní tak jako u nás, ale všichni cestující jsou pečlivě zapsáni do počítače. Při nákupu je vám vybráno místo a natisknuta jízdenka, za kterou následně zaplatíte.

Foto: Čínská zeď

A na kolik vás jízda po Transsibiřské magistrále vyjde? Záleží hlavně na tom, jakou třídou pojedete. Nejběžnější je klasické kupé, ve kterém jsou po obou stranách nad sebou dvě lehátka. Asi o polovinu levnější variantou jsou jakési kóje, které se nedají zavřít a podél chodbičky jsou umístěna ještě další lehátka. Pokud však zatoužíte po větším luxusu, můžete si za dvojnásobek ceny obyčejného kupé zaplatit kupé ve vyšší třídě, kde jsou jen dvě lehátka. Jízdné na ruských železnicích se neustále zdražuje, nejlevnější jednosměrná jízdenka se dá pořídit v přepočtu přibližně za 4000 Kč. Za lehátko v kupé klasického rychlíku z Moskvy do Vladivostoku zaplatíte kolem 8000 rublů, což je necelých 6000 korun za jednu cestu.

V den odjezdu vlaku je dobré být ve stanici včas. Transsibiřské rychlíky se totiž skládají nejméně z 20 vagónů a než si najdete ten váš, zabere to spoustu času. U každého vagónu se navíc tvoří klasická fronta, je to však z bezpečnostních důvodů – každý pasažér je pečlivě legitimován. Pak již můžete nastoupit a začít se seznamovat s lidmi, se kterými budete po dlouhý čas sdílet jedno kupé.

Na cestu si nezapomeňte nabalit dostatek jídla, ve vlaku jsou sice jídelní vozy, ale jejich nabídka je dosti omezená. Využívat můžete vlakový samovar, který bývá umístěn v chodbičce. Kdysi se v samovarech ještě topilo uhlím, dnes jsou však již všechny na elektriku. Můžete si tedy kdykoliv zajít uvařit čaj, kávu nebo polévku. Ve vlacích se nezapomíná ani na hygienu. V každém vagóně jsou dvě toalety, jejichž stav je mnohem lepší než stav WC v českých vlacích. Jsou pravidelně uklízeny a najdete zde i umyvadlo s tekoucí vodou. Umyvadlo se dá použít také jako nouzová sprcha. Stačí jen nasadit hadici s kropáčem, voda pak odtéká kanálkem v podlaze.

Je dobré si do vlaku vzít nějakou zábavu, jako třeba společenské hry, knihu nebo nějakou hudbu k poslechu. Čas zde totiž ubíhá velmi pomalu a koukání z okna na jednotvárnou krajinu vás po několika kilometrech přestane bavit. Projedete osm časových pásem a za chvíli už ani nebudete vědět, kolik je vlastně hodin. Během cesty můžete navštěvovat lidi v sousedních kupé, a pokud umíte rusky, tak vás okamžitě přijmou mezi sebe. Někteří Rusové jsou velmi pohostinní, takže se připravte i na případnou konzumaci vodky.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 18 239 krát.