Chamovniki

Chamovniki

Poněkud izolovaně od rušných ulic centra Moskvy se rozkládá městská část s názvem Chamovniki. Do světového povědomí se dostala v roce 1980, kdy se ve zdejším sportovním areálu Lužniky konaly olympijské hry.

Oblast Chamovniki je ze tří stran obklopena řekou Moskvou a leží tak na jakémsi poloostrově. Na severu hraničí se Sadovým okruhem, který je křižován hlavní ulicí Bolšaja Pirogovskaja. V této městské čtvrti nejsou ulice tak přeplněné automobily jako v centru, také chodníky jsou poloprázdné a na turistu zde narazíte jen výjimečně. Je to klidné místo, které přímo vybízí k odpočinku od ruchu velkoměsta a k načerpání nových sil. Relaxovat můžete v některém ze zdejších parků, jako je Skver Devičego Polja nebo Mandelštamův park.

Foto: Lužniki    Autor: Igor Bertyaev

Na jižním konci ulice Lva Tolstého se v blízkosti Parku kultury nachází Kostel sv. Mikuláše, který zde byl vystavěn v roce 1676 na objednávku tkalcovského cechu. Již z dálky vás oslní svými pestrými barvami, zeleno-oranžový exteriér skrývá také nádhernou vnitřní výzdobu s množstvím fresek a ikon. V současnosti kostel soutěží s Chrámem Vasila Blaženého o titul nejbarevnějšího chrámu v Moskvě.

K největším atrakcím této oblasti patří klášter a hřbitov Novoděvičij – Nové dívky. Tento název je odvozen pravděpodobně od skutečnosti, že se zde v minulosti konaly trhy s ruskými dívkami, které Tataři nakupovali a posléze prodávali do muslimských harémů.  Založení kláštera se datuje do roku 1524, do doby, kdy bylo Smolensko získáno od Litevců. Tento krok byl důležitý z hlediska následného ovládnutí území staré Kyjevské Rusi. Od pradávna se do tohoto kláštera dobrovolně i nedobrovolně uchylovaly šlechtičny. V 80. letech 17. století došlo k rekonstrukci kláštera, kterou provedla Sofie – nevlastní sestra Petra Velikého. Ta klášter během svého regentství používala jako svou druhou rezidenci. Právě v 17. století byl klášter největším vlastníkem okolních pozemků, patřilo mu 36 vesnic a asi 10 tisíc nevolníků po celém Rusku.

Jakmile Petr Veliký dovršil věku 17 let, sesadil Sofii z trůnu a nechal ji v klášteře Novoděvičij uvěznit. V roce 1698 se však Sofie vědomky zapletla do povstání střelců a Petr tak změnil její vězení v doživotní žalář. Jako varování před další vzpourou, nechal Petr některé z jejich pomocníků pověsit na strom pod jejím oknem. Petr Veliký se tímto způsobem zbavoval všech nepohodlných žen, k Sofii se totiž nedlouho nato přidala na nucený odpočinek i jeho první žena Jevdokija Lopuchina, kterou považoval za travičku.

Do vlastního areálu kláštera se vchází červenou a bílou barokní branou patřící kostelu Přeměny. Nachází se u severní zdi a byla postavena v letech1687 až 1689. Celý komplex kláštera je postaven do čtverce, jehož strany tvoří budovy mnichů, dům Lopuchiny, dům Iriny Godunové (sestry Borise Godunova), Pokrovský kostel a Sofiiny komnaty sousedící s věží Naprudnaja. Irininy komnaty dnes hostí stálou expozici sakrálních uměleckých děl ze 16. a 17. století, ale najdete zde také výšivky a ikony. Vše v areálu působí velmi uceleně a esteticky – od barevných hradeb a lesklých kopulí chrámů, až po udržované záhony a krátce střižený měkký trávník. Uvnitř hradeb se pak kromě výstavního sálu nachází i nejkrásnější zvonice v Moskvě postavená v roce 1690, Prochova kaple, kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1685 – 1687 a Ambrosievskij kostel z 16. století.

Největší, nejstarší a nejdominantnější stavbou na území kláštera je bílý chrám smolenské Matky Boží postavený v letech 1524 – 1525. Vzorem této stavbě se stal kremelský chrám Nanebevzetí. Interiér chrámu je pokrytý freskami a ikonami z 16. století. Sofie sem darovala obrovský ikonostas, který obsahuje několik ikon z časů Borise Godunova.

Hřbitov Novoděvičij je považován za jedno z nejvýznamnějších ruských míst, které si člověk může zvolit ke svému „poslednímu odpočinku“. Svědčí o tom početné hroby sovětské a ruské honorace - bývalých sovětských ministrů zahraničí Gromyka a Molotova, leteckých konstruktérů Tupoleva a Iljušina, manželky prezidenta Gorbačova Raisy či Borise Jelcina. Najdete zde také hroby spisovatelů Čechova a Gogola nebo básníka Majakovského. Během sovětské éry sloužil hřbitov k pohřbívání významných osobností, kterým však nepříslušelo být pohřbeno u kremelských zdí. Jedním z nich je tajemník Nikita Chruščov, jehož hrob zdobí propletené černé a bílé bloky od sochaře Ernsta Neivestnyma, který tak chtěl zdůraznit Chruščovovy dobré a špatné stránky. Zajímavý je také náhrobek Stalinovy druhé ženy, který je proti poškození chráněn nerozbitným sklem. Abyste si hřbitov mohli prohlédnout co nejlépe, kupte si mapku s vyznačením všech – téměř 200 hrobů. Možná vás tady překvapí, jak silné národní cítění mají obyčejní Rusové. Ti při příchodu na hřbitov automaticky kupují květiny, aby jimi mohli ozdobit hroby svých bývalých prezidentů, válečných hrdinů nebo spisovatelů.

Nedaleko se v Parku kultury nachází Tolstého dům, kde spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj v 80. až 90. letech 19. století trávil zimy. Muzeum je věnované jeho osobnímu životu, ale prohlédnout si v něm můžete i salón, kde Rachmaninov a Rimskij – Korsakov hráli na piano. Jihozápadně od kláštera se rozkládá obrovský sportovní areál Lužniky. Původně se na tomto místě, kde se v roce 1980 konaly olympijské hry, nacházela jen bažina – od toho také název Lužniky. Kousek dál přes řeku Moskvu jsou Vrabčí hory (Vorobjovy gory) a Moskevská státní univerzita.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 6 463 krát.